close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Festival vo Francúzku

26. července 2007 v 15:44 | zuzu(TH) |  mit fans
Ahoooj Jinny! Zdraví Tě po náročném "výletu" už odpočatá Adéla;)

Teda,to byl výlet! Uff...
Abych začala od začátku... V den D jsme s holkama dorazily na místo,kde se večer konal festival. V Paříži,vlastně ve Francii jsme byly všechny poprvé...

Takže ještě před tím,než jsme našly tu obrovskou "věž",jsme trochu bloudily...Na místě už byla asi stovka vytrvalých fanynek.My jsme se ještě potřebovaly jít po 16-ti hodinové cestě někam upravit,takže jsme obešly podium,že půjdem směr šipka M´c Donald a koho najednou nevidíme-Sakiho.Hned nás napadlo,že maj asi kluci zvukovou zkoušku a taky že zřejmě měli! Slyšely jsme začínající tóny písničky Übers Ende der Welt,ale kluci nikde...Tak jsme tedy pokračovaly v cestě směr záchody M´c Donald.. Po nějakém čase jsme se vrátily,ale security VSD Hamburg už nikde... Přemýšlely jsme,kde roztáhneme deku,odkud bude po odstranění zátaras nejlepší trasa běžet přímo k podiu.Vhodné místo jsme našly a následovalo několikhodinové čekání.Čekání nám zpříjemňovaly pohledy na Eiffelovku a třeba zvukový zkouška Nelly Furtado,kderá ji měla a byla na podiu..Zpívá fakt úžasně:)
Asi tři hodiny,možná trochu víc,před začátkem festivalu byly odstraněny zátarasy a ze všech stran se hrnuli lidé.Bylo to fakt ve velkém.Takovou mačkanici jsem nezažila na žádném koncertě,na kterém jsem doposud byla..A to jsem si ještě před tím myslela,že to co jsem absolvovala v Bratislavě už nezažiju:) Mýlila jsem se ,tady to bylo mnohonásobně větší...Ještě ke všemu pořádně svítilo sluníčko..Ale říkaly jsme si,že je to lepší,než kdyby mělo pršet..Ochranka vymyslea plán střídavého sezení a stání,aby jsme každý měli aspoň trochu místa,ale nebylo to moc platné..Překvapilo mě,že tam s fanynkama jsou i rodiče,dokonce s někým i prarodiče,kteří se cpali taky!Pohled směr Eiffelovku byl neuvěřitelný-tolik lidí-to jsem ještě nikdy neviděla,nemohla jsem uvěřit tomu,že jsem byla v DRUHÉ ŘADĚ!!!!Ano,pro tu chvíli,velice dobré...Nikdy jsme na koncertě TH nebyla v druhé řadě,a že bych byla na festivalu mezi víc jak půl milionem lidí,o tom jsem předtím jen snila!Podium bylo od prvních řad docela dost vzdálené:(
Asi hodinu před koncertem se mi náhle udělalo velice špatně(mám zdravotná problémy,v červnu jsem ležela v brněnské nemocnici s tím,že půjdu na operaci srdce,ale nakonec se příčina zjistila jinde-kvůli vysokému vzrůstu se mi špatně prokrvuje mozek ,mám střídavě vysoký a nízký tlak,což způsobuje kolapsy).Zamotala se mi pořádně hlava a už si jen pamatuju,jak jsem ležela na lehátku a odnášeli mě někam do velikánského stanu,kde byli ošetřovatelé a starali se o lidi,kterým nebylo dobře.Německo-anglicky jsem se bavila se záchranáři,kteří zjištovali co mi je a naměřili mi vysoý tlak.Řekli,že ejstli mi bude dobře,můžu za půl hodiny jít...V hlavě se mi honily myšlenky,že vidět TH zblízka se mi už nezadaří a můžu se na vše vybodnout:(Po půl hodině mě pustily,do ruky mi vrazily flašku s vodou a ukázali mi směr,kudy jít.Já jen zůstala koukat a říkala jsem si,že to snad nemyslejí vážně...Přede mnou najednou tisíce lidí,já v ruce jen tašku,ve které jsem měla tričko a plyšáka pro Georga,transparent a foťák.Batoh se všema ostatníma věcma jako peníze,doklady,pas,mapa,mobil atd zůstal vepředu někde u holek.Ty vůbec nevěděly,kde se nacházím...Marně jsem se snažila ochrance a záchranářům vysvětlit,že vepředu mám kamarádky a své osobní věci.Nezajímalo je to...Zboku davu lidí jsem se vydala mezi ně a začala se tlačit se slovy "Excuse me,...."Bylo to až neuvěřitelné,že mě někteří pouštěly tak snadno,čekala jsem,že to bude horší...Byla jsem asi v půlce všech lidí,když se mi udělalo znovu špatně...Zrovna vedle mě stal chlap z ochranky,který viděl,že se řítím k zemi,tak mě vytáhl a odnesl znovu do ošetřovny...Tam mě znovu vyšetřily a musela jsem čekat...Mezitím začal první interpret,moc jsem to nevnímala,bylo mi stále špatně,nemohla jsem skoro dýchat..Odvě lůžka vedle mě ležela francouzká fanynka,která si všuimla mé tašky,na které bylo napsáno "für Georg von Adela".Dla jsem se s ní do řeči a vypadlo z ní,že je taky fanynka Georga.Nabídla jsem jí,jestli půjdem spoju bpjovat o řady vepředu a ona souhlasila.Někdo na podiu zrovna mluvil a říkal že za chvíli tam budou TH a jestli se na ně těšíme.Zdravotníkům jsem řekla,že se cítím OK a jeslti už můžu jít.Přitom mi vůbec "OK"nebylo...Ale koncert,kvůli kterému tam jedu,jsem si nemohla nechat ujít...S Francouzkou jsem se chtly za ruce a portláčely se společně dopředu.Opravdu neuvěřitelné-najednou jsme byly asi v páté řadě a rozezněly se tóny písničky Übers Ende der Welt...V tu chvíli nademnou muselo stát asi 1000 andělů,protože já byla skoro vepředu a stála jsme nohama na zemi,v době kdy hráli TH jsem vůbec na to,jak mi je,nemyslela...Stála jsem sice na jiné straně než kámošky z Česka,se kterýma jsem tam jela,ale byla jsme tam!První dvě písničky jsme střídavě natáčela,fotila a koukala po holkách,kde jsou,ale neviděla jsem je...Při třetí písniččce(DDM) jsem zvedla transparent "GEORG BITTE PLEKTRON" a po nějaké chvíli Georgovy oči namířily můj směr,koukly na transparent a on se usmál!Třeba ten úsměv nepatřil mě,ale tomu staršímu pánovi vedle mě,ale já byla hrozně štastna...Po odehraných třech písničkách jsem se chtěla dostat směr můj batoh,ale nenašla jsem ho..S holkama jsme byly domluvené,že kdybychome se stratily,naše místo bude vzadu na podiem a zatarasami.Tím směreem jsem také šla,uplně zpocená jsem vyšla z davu .Namířila jsme si to směrem,kudy se šlo na smluvené místo ,ale byly tam nové zátarasy,které tam ještě před tím,když jsem tama šly několik hodin před koncertem nebyly... Došla jsem k třem chlápkům ze security,chtěla jsem se zeptat,kudy mám odtama vyjít,že potřebuji jít na místo,které se nacházelo za němi..Jenže mezitím,co jsem na ně mluvila se mi potřetí udělalo zle a padala jsem k zemi...Potřetí mě někdo odnášel na oštřovnu,kde mi oznámily,že mlj stav je vážný a že potřebuju pomoc odborného doktora,převezli mě tedy na jiné místo,kde byl další "stan" a kde se o mě starali.Tam jsem musela bát asi tři hodiny,musela jsem nahlásit všechny informace-od toho s kým na festivalu jsem,kde jsem ubytovaná(přitom já žádné ubytování neměla),mou adresu...chtěli vědět snad vše...Kolem půlnoci jsem se cítila líp,začal ohnostroj,odkryli mi část stanu,abych se mohla taky dívat..Ohnostroj trval asi tři čtvrtě hodiny,mohla jsem i před stan.kde jsem seděla na židli a koukala do nebe na ohnostroj a přemýšlela nad tím,co budu dělat,když nemám své osobní věci a hoky neví,kde jsem..Řekli mi,že kdybych byla plnoletá,mohla bych jít,ale jelikož je mi 16,musím tam zůstat.Pak jsem byla přenešena do sanitky a vezli mě do nemocnice...Řekli,že tam bdu spát,jenže mě vyšetřily a řekli,že už je vše dobré,i když jsme měla teplotu 39´ a zvýšený tlak,řekli,že mám jít.Já tedy bez mapy,bez ničeho,jen s tou taškou jsem chodila ulicemi paříže,kde jsem nikdy předtím nebyla... Byla tma,měla jsem hrozný strach,naštěstí jsem za chvíli narazila na policii.Požádala sjem o radu,jak se dostat k Eiffelově věži,řekli,že je to hrozně daleko,asi 8 km,metro že už nejde-to by mi stejně nepomohlo,neměla jsem s sebou peníze..nezbývalo nic jiného,než se vydat pěšky cesto,co mi poradily.Eiffelovka svítila,takže jsem zhruba věděla,kudy jít..Asi po půl hodině cesty Eiffelovka zhasla a tak jsem šla tam,kde mi má mysl říkala...Cesta bya náročná,chodily kolem divní lidé,obklíčila mě skupinka mladých kluků,naštěstí jsem se jim vysmekla a utíkala co mi nohy stačily...Cítila jsem se hrozně.. Narazila jsem naštěstí i na lidi,co nevypadali,že by mi chtěli ublížit,tak jsem se ptala na cestu...Mohly být asi po čtvrté ráno,když jsem došla k Eiffelovce a začala hledat mé kámošky a batoh...Nenašla sjem je,se slzách na tváři,se suchem v krku jsem došla přes všechny co tam ulízeli až k ochrance dopředu blízko podia,kteří mi pomohli.Po vysvětlení toho,co se mi stalo,zavolali někam,kde byli ztracené věci a můj batoh tam opravdu byl!!!! Po hodině ho dovezl nějakáý muž na skůtru..Další okamžik,kdy nade mnou meseli létat andělé..Já byla tak štastná....Všechny věci v něm zůstaly!Strašně moc jsem jim poděkovala,popadla můj batoh,vytáhla mobil a volala kamarádce,naštěstí to vzala brzy a vysvětlily jsem si,kde se asi nacházíme.Za chvíli už ke mně přicházeli na smluvené místo,kde jsem si padly do náručí...Konečně jsme se cítila zse v bezpečí.Společně jsme si lehly na lavky a odpočívaly a mluvily o tom,co se stalo...Měla jse opravdu velikánské štěstí,že můj batoh tam zůstal... Další dva dny v Paříži jsme si užily už společně,dokonce jsme i poslední noc měli hotel.V den odjezdu jsme vyšli na Eiffelovku a to krásně uzavřelo náš "pobyt" v Paříži.Opravdu nádhera.Ten pohled zeshora na celou obrovskou Paříž,donu¨tilo mě to zapřemýšlet,kde bych asi byla,kdyby při mě nestálo tolik štěstí.Měla jsem strašně smíšené pocity..
Teď jsem doma,děkuju Bohu zato,jak to dopadlo a čekám na účet z nemocice,protože jsme nebyla připojištěná:( Klidně na to budu vydělávat jak dlouho budu muset,ale pro mě je důležité,že jsme se v pořádku vrátila.
Až si ještě trochu odpočinu,nahraju ty fotky a pošlu je.Nejsou bohužel v dobré kvalitě,skoro jsem nepřibližovala,já když tam stála,tak jsem si ani pořádně neuvědomila,že tam jsem po tom všem...Takže jsmed jen stála,držela nahoře foťák a mačkala...Hledala kolem sebe holky..Proto to vypadá,tak jak to vypadá..
Velice děkuju za obětavost a všechno,Jinny.
Měj se krásně
Pa Adéla.
P.S:Omlouvám se za překlepy,psala jsem v rychlosti,abych na nic nezapomněla;)
zdroj: nyfushka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama