přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
____________________________________________________________
Chodí Gustav, Georg, Bill a Tom pod žebříky? A co když mají vystupovat v pátek 13.?
Máte nějaký rituál před vystoupením?
Tom: Nemáme rituál nebo tak nějak, ale třicet minut před show, nechceme, aby kolem nás někdo byl. Jsme jenom sami a dokonce ani náš manažer k nám nesmí. Neděláme tam nic speciálního, jenom hrajeme hry nebo si povídáme.
Máte někdo něco pro štěstí?
Bill: Mám svůj šťastný amulet od mámy, který nosí pod tričkem. Když ho nemůžu najít, tak začínám panikařit. To dostávám pocit, že se něco pokazí.
Tom: Já naprosto v takové věci nevěřím. Štěstí je něco, co prostě přijde a ne něco z prstenu nebo náramku. Štěstí si přivedete, když budete dělat to nejlepší.
Vystupovali jste někdy v pátek 13.?
Bill: Ano, minulý duben. Nevim, jestli to bylo kvůli uvolnění strachu nebo pověry, ale hodně jsme vtipkovali před tou show. Byl jsem trochu nervózní, ale naštěstí nebyl důvod. Byla to jedna z našich nejlepších vystoupeních.
Georg: Nikdy bys nad tím ani správně neměl přemýšlet. Jestli si myslíš, že se něco pokazí, pak se to stane. To samé, když si myslíte, že něco nezvládnete. Ale my čtyři naštěstí myslíme pozitivně. Samozřejmě, že někdy jde něco špatně, ale to jsou jenom maličkosti. Zatím se nic velkého nestalo.
Jsou tu nějaké věci, které požadujete, protože pak se cítíte líp?
Bill: Jediná věc, o kterou žádáme je pár lahví ledového čaje.
Georg: Kromě toho nemáme žádné vyhraněné značky.
Viděli jste někdy aktivitu duchů na hotelích, ve kterých jste spali?
Bill: To je tam opravdu dobré téma! Naposled jsme se v hotelu všichni vzbudili kvůli bouchání v hale. Šel jsem přímo tam a myslel jsem si, že vidím koně jak jde přes můj pokoj...
Tom: Myslel jsem si, ale opravdu, že začíná bláznit, ale ten kůň tam fakt byl. Ten hotel byl vedle veteriny a ten kůň se rozhodl si jít na procházku!
Georg: Pravděpodobně se cítil na projížďku při půlnoci, ale vyděsil nás k smrti. Kdo taky mohl očekávat v tu době u svého okna koně?
Gustav: Stále mě zajímá, jak se ten kůň dostal ven.
Odvážíte se kluci projít pod žebříkem?
Tom: Ano, to se odvážíme. Na druhou stranu, odvážíš se to udělat Bille?
Bill: Ano, taky se odvážím. Ale nikdy nikomu nepodám ruku, abych s ním propletl prsty. Víte, že v Holandsku nebo je to i v Německu? No, že prostě když někomu podáte ruku a propletete prsty, že to nosí neštěstí.
Gustav: Nesmysl! Jenom staří lidi v to ještě věří.
Bill: No, já taky. A víte, co ještě dalšího nemám rád? Rozbití skla, to přináší sedm let smůly a na to opravdu nejsem.
Tom: Pfff a po těhle sedmi letech neštěstí budeš mít sedm let štěstí, že?
Bill: Ano, ale nic není horšího než sedm let neštěstí.
Jste věřící?
Bill: Věřím, že je tady něco mezi nebem a zemí, ale jestli to je bůh...? To nevim.
Georg: Žiju teď a nezajímá mě, co přijde po smrti. To uvidím včas.
Věříte v lásku na první pohled?
Bill: Ano, ale taky věřím, že můžete zmeškat svou pravou lásku, protože nedáváte dostatek pozornosti.
Tom: No, já ne. Nevěřím, že je tady pro vás jenom jedna holka. Věřím, že je tady pro mě víc, jak jedna ideální partnerka.
Bill: Jen ho nechte mluvit.
Georg: No, já souhlasím s Tomem. Nevěřím, že je tady jenom jedna osoba, do které se zamilujete, vše totiž záleží na okolnostech.
Gustav: Já věřím v pocit lásky na první pohled. Že uvidíte někoho, kdo vás přímo učaruje. Ale u mě takové lásky, nikdy dlouho nevydrželi.
Věříte, že život je určený?
Tom: Ne, nevěřím, že všechno je určené.
Georg: Vždycky děláte vlastní rozhodnutí, kam jít a co dělat. Je tu tolik možností. Bylo by to nudné, kdybyste věděli, že všechno, co děláte, je určené někým nebo něčím jiným.
Bill: Věřím, že některé věci jsou určené, ale může to být štěstí nebo náhoda.
Gustav: Ne, myslím, že nikdo to neví. Ani věstec.
Co byste dělali, kdyby se z vás po smrti stali duchové?
Tom: Oh, to bych byl u Angeliny Jolie, jsem zvědavý, co tahle žena dělá. Jaká je například v kuchyni nebo jestli vůbec umí vařit.
Bill: Já bych letěl kolem světa. Vždycky to byl můj sen. A chodil bych strašit lidi do restaurací a tak.
Georg: Ano, to je cool. Zůstal bych stát uprostřed silnice a nechal auta mnou projíždět. Je to děsivé!
Bill: To povede k nehodám.
Gustav: Ani ne. Ti lidé tě stejně nemůžou vidět. Nebo myslíš, že by se tím vyděsili jiní duchové?
Bill: Oh Bože, vy nejste realističtí!