Proč se mi vyhýbáš?:
Já už nemúžu.Už nemúžu dál.Proč je to tak težký?Kdy se to všechno takhle zmenilo?Proč už to není takové jako drív.Všechno se to zmenilo v ten jeden osudovej večer:
Byli sme s bráškou doma sami,a jen tak sme blbli jako dycky.Začali sme se lechtat,no a jak sme se lechtali ani sme nevedeli jak ,no začali sme se líbat...
Bylo to divné,protože sem nikdy nemyslel,že políbím svého bratra,a ani sem to nebral nejak vážne,bylo to jen tak.Ze zábavy,no po čase sem prišel na to,že to zábava nebyla.Mne se to líbilo,a hodne moc.No Bill se mnou od té doby ani nemluví,porád se mi vyhýbá.Já od nej nechci nic,jenom aby bylo všechno jako drív.Už sem se mu i omluvil,delal že to príjma,ale porád to neni ten starý Bill,a to mne moc trápi.Chci spet svého brášku.
"Crrrrrrn",zazvonil mi budík pri hlave."Tome,vstávej,snídane",krikla na mne ze zdolu máma."No jo mami,už du",šel sem si dát sprchu,pak sem se obléknul a zešel sem dolu schody do kuchyne."Brý ráno",zívnul sem.Bill na mne jen kouknul a kývl hlavou,todle sem mnel pochopit,jako dobrý ráno,protože mel plnou pusu.Po snídani sme jeli spolu na zastávku.V autobuse,se Bill porád díval jenom do okna.Já sem se nachvilku zamyslel."Tome,Tome,už musíme vystoupit",smál se na mne Bill."Ach jo,už jdu",zvednul sem a pak mohl prejít i Bill.Pri školské bráne ke mne podešla má kámoška Viky."Jéj čav Tome,jak se dnes máš?",usmála se na mne,a políbila mne na tvár.Nemohl sem si nevšimnout Billova pohledu,který mne prepaloval."No dobre Viky,tedy zatím",usmál sem se."Posliš mám hodku,tak se pak uvdíme,jo?"Ona se usmála."Jo,jasne",zakývala mi."Je ti neco Bille?",zeptal sem se,no presne sem vedel co.On žárlil,a hrozne moc,jen si to nepriznal."Co by melo být,jen to,že tady stojím jako blbec,kým se vy doobjímáte.",zabručel."No,tak pod,jinak to nestihneme.,popohnal sem ho do trídy."Takže ted vás moc nepoteším,ty vaše písemný práce nedopadli moc dobre",začala profka.No já sem ji nevnímal,múj pohled i mysl smerovala na Billa sedícího prede mnou."Tome Kaulitzi,prestante očumovat svého bratra a trocha mne vnímejte",krikla na mne."Protože vy,ste to napsal nejhúr.Váš bratr by vás mnel doučit",tázave na mne pohlédla.Striga jedna,já to umím,no když mám Billa tak blízko,jak se mohu soustredit na nejakou hloupou písemku."Kaulitzi,ale já už mám toho plný zuby",krikla opat,no na moje prekvapení na Billa."Tak a ven voba.Máte neomluvenou hodinu,já vás tady nebudu trpet",ukázale smerem na dvere.Tak sme tedy smutne vstali a dotackali se ke dverím.Venku sme si sadli na lavičku.Nebylo to poprvé ,co sem tady sedel,no Bill tady poprvé byl.Ješte nikdy ho nevihodila žádna profka,natož tahle,vždyť je její miláček.Vúbec sem to nechápal."Bille,proč te vyhodila?,"kouknul sem na nej."Tome,prosimte nech mne bejt,stejne je to tvoje vina ,tak mi dej ted pokoj.",zabručel a šel na chlapecký záchody.Tak a ted sme z neho už jelen.Co sem udelal?Proč je ku mne takový?Co delám špatne?Tyhle otázky mne donutili vstát a jít za ním.Vešel sem a zavrel sem za sebou dvere.Bill sedel oprený o zed a tvár mel ukrytou v dlaních."Víš proč mne vyhodila?",zvednul ke mne své krásné uplakané kukadílkaJ"Ne",šepnul sem a zvesil sem hlavu." Protože sem na tebe zíral,stejne jako ty na mne",vstal a podešel ke mne."Tome,co to se mnou je?",šepnul a zahledel se mi do očí."Bille,já já nevím,tohle sem se chtel zeptat,proč se mi vyhýbáš?Od toho polibku si tako",no ani sem nedopovedel,protože mi v tom bránili Billovy rty,které mne jemne líbali.
Pokračko príšte....
B-kay
------------------
táto FF je od B-kay z blogu kaulitzz.blog.cz! Inak sry, že som sem nedala obrázok, ale nedal sa zobraziť :-) dám len sem tie, čo sa dajú